proč chytáme "příležitost za pačesy"

Ve významovém slovníku se říká, že pačesy jsou neupravené rozcuchané delší vlasy. Za takové pačesy se tak daleko lépe čapnete, než za vlasy krátké, upravené a učesané. Pro doplnění pačesy jsou také odpadky při česání lnu a konopí. 

Za pačesy se chytá povětšinou příležitost, šance nebo štěstí. V jedné pověsti se dokonce říká, že původ úsloví vznikl tak, že bohyně štěstí Fortuna, měla hodně vlasů vpředu, ale vzadu jich měla málo. Takže ten kdo stál před ní, jí mohl chytit za vlasy, ten kdo jí minul a prošel okolo ní měl smůlu. Již štěstí propásl. Nevím, ale všichni malíři do jednoho malovali Fortunu s krásnými dlouhými vlasy. Snad si je vzadu svazovala, když šla okolo.

Předpona pa- dodává slovům (podst., příd. jménům i příslovcím) význam něčeho nepravého, napodobeného, falšovaného. Například paklíč, pavěda, pakost, palist, paroh, parkos atd. Zatímco význam prvních je jasná, zastavím se u posledního slova: parkos.

Na první laický pohled by se zdálo, že se etymologicky jedná o pojmenování páru koz, ale původ je docela jinde. Slovo parkos bylo odvozeno s největší pravděpodobností  od slova parostek.  Parostek v litomyšlském a shodně i ve valašském nářečí označují přírůstky stromů. Je zcela jasné, že počáteční předpona pa- má i zde význam zhoršovací, a vhodně tak označuje „odnož nemilou, málo užitečnou, ubírající vlastnímu stromu sílu“, nebo také „stromek neduživý, vzrůstem zaostalý, řádně nevyvinutý“.

Pravděpodobný vývoj slova  parkos pak nastiňuje řada parostky > pa, rosky (zánik t) > parkosy ( časté přesmykování z pohodlnosti výslovnosti). Shrnuji: Předpokládané slovo parostek  dalo tedy ve finále konečný výsledek: parkos. K této směnce došel Karel Adam z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. Zde:

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč