proč fráze: "přeji hezký den," je jen obyčejná floskule

Ačkoliv se na první pohled nabízí, že floskule bude nějaká nadávka (ty jedna floskule...), jde o termín lingvistický. Jedná se o automatizované slovní klišé, neprocítěný prázdný obrat, který devalvuje význam výrazu. Ten pak ztrácí životnost a nakonec i obsah a má funkci pouhopouhé vycpávky. Mezi mluvčími jsou oblíbené, neboť na první pohled pozvedají úroveň projevu, i když z hlediska kultivovanosti projevu moc šťastné nejsou. Víc napoví příklady: jsem za to rád, jsem tomu rád, kolem a kolem, nicméně, ono se to nezdá, na druhou stranu, kdyby na to přišlo, apod.

Povšimnul jsem si, že špičkoví vědečtí pracovníci této mánii floskulí ve svých projevech  odolávají, vůbec nenicmeňují, ani nevpodstatňují. Nicméně v podstatě všude jinde nicméňovači a vpodstatňovači se úporně drží svých zamilovaných vycpávek, snad v domnění, že jsou zato národem obdivováni a výše ohodnocováni.

Pozor by si měli dát pravdouši na jejich oblíbené: „Je pravdou, že..."  Na první pohled to vypadá tak vzletně, inteligentně a moudře že, ale ve skutečnosti? 7. pád relativizuje a lepší a správné je tedy používat: „Je pravda, že..." To už ale tak nezní, co? Jaksi vyschla a vyčpěla ta floskulí vzletnost.

Tak, jak se v době nedávno minulé zdevalvovalo krásné slovo soudruh, které s oblibou užíval v 19. století ve svých románech Jules Verne, tak také v současné politické „novořeči" slýcháváme floskule jiné: stavět mantinely, vše zprůhledňovat,  mapovat cokoliv, vysílat signály atp. Již nejezdíme do vzdálených krajin, ale do cizích regionů, nemáme místní politiku, ale regionální, nemluvíme o době splnění úkolů, ale o časovém horizontu. A především, již nic nesledujeme, ale: vše monitorujeme! Monitorujeme povodně, nepřizpůsobivé občany, monitorujeme puštíka bradatého, monitorujeme glykémii při pohybu, monitorujeme hřbitovy.

I takové zdánlivě rozšafné: „Vezměte plac" je vlastně floskule a pochází z němčiny: Nehmen Sie Platz – sedněte si. To zní ale také jaksi obyčejněji...

Protestuji pak především proti nadužívání „Mít hezký den." Pochází z anglické fráze: „Have a nice day" a tato floskule se do jazyka poslední desetiletí doslova vkradla. Používá se k ukončení mluveného čí písemného projevu (emailu) a dnes se jedná již o typickou floskuli bez jakéhokoliv citu, nebo procítění. Tento obrat nahradil mimo jiné i ono legendárně vyčpělé „Míru zdar" nebo „Světu mír".  „Hezký den" Vám popřejí i v tak mezních situacích jako je: výpověď ze zaměstnání, oznámení o exekuci, kontroly z berňáku, nebo úmrtí blízkého příbuzného, jak jsem byl svědkem.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč