proč, jak a kdy vznikl smajlík nebo-li emotikon

Je obtížné tomu uvěřit, ale první náznaky emotikonů se objevily již v době rozšíření psacích strojů, tedy na konci 19. století. Je to pochopitelné - psací stroj skutečně nemohl na papír obtisknou jiné znaky, než ty, jejichž obrysy měl na klapkách. A právě jednomu z uživatelů psacího stroje vděčíme za první zatím objevený smajlík. Nachází se v druhém čísle časopisu "The Typewriter World" z roku 1897, kde je přetištěn humorný článek (ten je dokonce z roku 1890). Jde kraťoučký text parodující dopis nováčka, který si koupil psací stroj. Kromě takových těch standardních přepisů (místo písmena O je psána nula apod.) se zde nachází i tato věta:

"...he Said it would Be a thxng of beavty & jOy FORever ;) i wishe he w*uld..."

Zdá se, že toho dne se objevil nový emotivní prvek (proto emotikon) v psané komunikaci. Sám autor Scott E. Fahlmann, tehdy student Pensylvánské univerzity Carnegie Mellon, vložil do textu ony pověstné znaky: dvojtečka, pomlčka, závorka. Tato komunita intenzivně používala online nástěnky (bulletin boards). Tedy jakési předchůdce internetových diskuzí. Stal se z nich velmi důležitý sociální mechanismus, místo diskuze mezi studenty, profesory i fakultou. Mnohé příspěvky byly vážné a obecně zajímavé, jiné zase spíše zájmové. Dokonce už tenkrát nebyla nouze ani o flame war, tedy rozhořívající se malé války a půtky a odvádějící jádro diskuze kamsi jinam. To známe všichni.
     
V přímé komunikaci využíváme až z 90% komunikaci neverbální, měníme barvu a tón hlasu, kterým jistě můžeme sdělení například ironizovat, sarkasticky přibarvit, zdůraznit, oslabit atakdále. Toto právě psanému textu chybí. Emotikon se tedy ujal, přeskočil i na jiné univerzity a rychle se šířil do celého světa. Dnes se s ním a s nesčetnými variacemi setkáváme čím dále častěji.

A přece ještě daleko dříve už v roce 1963 vzniká grafický smajlík. Za autora rozesmátého žlutého obličejíčku, je všeobecně považován Harvey Ball, grafik a kreslíř z Massachusetts. Tehdy dostal jako umělec na volné noze za úkol navrhnout firemní grafiku pro povzbuzení zákazníků i zaměstnanců jedné pojišťovací společnosti. Obrázek, který dnes vidíme na téměř každém diskuzním fóru, tehdy prý navrhl asi za deset minut. Zákazník byl spokojen, žluťoučký smajlík se stal součástí firemní identity a také zaměstnanci, snad jako pobídku k úsměvu na pracovišti, dostali usměvavé odznaky. Tento symbol se stal velmi populárním a ani ne o deset let později už bylo těchto odznaků prodáno přes padesát milionů. Kdoví, zda to jeho autora potěšilo. Za svou práci totiž tenkrát dostal pouhých 45 dolarů a grafiku si nenechal patentovat. Ale podle jeho syna si Harvey Ball nestěžoval. Zdá se, že tento vynálezce smajlíku měl opravdu smysl pro humor.

Ale to ještě není vše. Nastává jakási internetová archeologie, pátrající po starších a ještě starších vykopávkách. Je obtížné tomu uvěřit, ale první náznaky emotikonů se objevily již v době rozšíření psacích strojů, tedy na konci 19. století. Je to pochopitelné - psací stroj skutečně nemohl na papír obtisknout jiné znaky, než ty, jejichž obrysy měl na klapkách. A právě jednomu z uživatelů psacího stroje vděčíme za první zatím objevený smajlík. Nachází se v druhém čísle časopisu "The Typewriter World" z roku 1897, kde je přetištěn humorný článek (ten je dokonce z roku 1890). Jde o kratičký text parodující dopis nováčka, který si koupil psací stroj. Kromě takových těch standardních překlepů (místo písmena O je psána nula apod.) se zde nachází i tato věta "...he Said it would Be a thxng of beavty & jOy FORever ;) i wishe he w*uld..."

Starší smajlík zatím objeven nebyl, i když já osobně si myslím, že snahu vpašovat do psaného textu citový projev bude v jakékoliv době stejně pravděpodobné, jako poznání, že nejsme ve vesmíru sami.

Zdroj:
http://technet.idnes.cz
http://ribbana.sblog.cz/zajimavosti

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč