proč kalhoty a proč guláš

Když se ve středověku u nás kalhoty objevily, neměly jméno. V Římě, odkud pocházejí, se říkalo, že jsou (od pasu) až k „botám“ – caligotte. Pro úplnost  uvádím, že caligae jsou vojenské boty a římský císař zvaný Botička byl známý krutovládce Caligula. Obchodníci tuto novinku přivezli do Čech a „g“ změnili v duchu probíhajících jazykových reforem na „h“ a máme tu kalhoty (slangově kaťata, gatě). Správně se ovšem prý měly kalhoty nazývat českým slovem poctivice. Z té doby také pochází hlava, Rusům zůstala головa, husa - gusъ, hřeben - гре́бень atd.

A představte si, že české slovo kalhoty, potažmo kalhotky, se rozšířilo jako málokteré jiné. V šedesátých letech minulého století došlo k zajímavému lingvistickému zrození. Do bývalého Sovětského svazu se vyvážely punčocháče. Díky "české" ruštině pracovníka zahraničního obchodu, který byl asi víc soudruhem než znalcem jazyka, byl název zboží "punčochové kalhotky" převeden do ruštiny jako "kolgotky" (колготки) a v ruštině, původní tvar штани́шки, porazil na hlavu.

Zato guláš až do dnešních časů zůstal s „g“! Etymologicky název sice pochází z maďarského „gulya“ (stádo hovězího dobytka), ale samotný pokrm: kousky masa ve výborné cibulové omáčce kořeněné červenou paprikou k nám nepřišel z Maďarska. Podle Kalendária ČT1 z 2. 3. 2014 má historie guláše hned několik verzí.

Jedna sahá do 9. století, kdy na území dnešního Maďarska přicházel kočovný kmen Maďarů. Maďaři nebyli žádní třasořitkové a na bojištích za sebou zanechávali mnoho mrtvých. V jejich stopách táhli kanibalové z kmene Ghúlů, kteří na bitevním poli pořádali hostiny. Když se nedařilo a hlad byl příliš velký, Maďaři odehnali Ghúly a hodovali sami. Záhy se pro tuto činnost ustavilo slovní spojení „jít na ghúláš“, přičemž slovo „ghúláš“ znamenalo „pokrm ghúlů“.

Podle samotných Maďarů pochází slovo guláš od gujášů, tedy maďarsky pastevců.

A třetí verze tvrdí, že guláš vůbec není z Maďarska. Vojenští kuchaři turecké armády vařili mužstvu pokrm nazvaný kull asch. A protože vojska pobyla v Uhrách „dočasně“ 150 let, maso pro vojáky zdomácnělo a stalo se maďarským národním pokrmem. Zůstal oblíben ve všech zemích, do kterých se nájezdníci dostali.

Pro zajímavost dokonce ani oblíbený segedinský guláš nemůžeme připsat maďarskému Szegedinu, ale je odvozen z maďarského székelygulyas, což znamená pokrm mnoha tváří, který obsahuje kysané zelí.

Jisté je však také to, že Ladislav Kubera, který patří k milovníkům tohoto pokrmu, mi napsal: Před 12 lety jsem si opakovaně dával v  Maďarsku  "Segedín" a na menu vždy stálo  "Székelykáposzta", tedy Sikulské zelí. Dále zjistil, že maďarské stránky se hlásí k oběma názvům, tedy jak „Székelygulyas“ tak i „Székelykáposzta“. Neumím však maďarsky, píše, a tak nevím, jsou-li recepty totožné. Neví to snad někdo? Napište mi na: e-kniha@seznam.cz.

A proč se guláše tato záměna nedotkla a neříkáme mu huláš? Turecký sultán Sulejman I. (1520-1566) to jednoduše nestihnul a do našich zemí se dostal až v době, kdy byla reforma jazyka českého již ukončena. Tak guláš zůstal gulášem.

Námět zaslala Zuzana Cabicarová, Ladislav Kubera a ČT1. Děkujeme! 

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč