proč lážo - plážo

Na první pohled bychom řekli, že dělat něco lážo - plážo, by naší představě vyhovovaly líné, pomalé pohyby či polehávání někde na pláži, nejlépe mořské. Všechno je ale jinak! Dělat něco lážo, eventuálně lážo - plážo znamená dělat to nedbale, nepořádně, nesoustředěně a ke všemu ještě pomalu. Při té práci si  hovět, dělat ji pohodlnou, lavírovat, lenošit, povolovat v úsilí a ochabovat.

Druhá polovina výrazu výrazně v nás evokuje pláž, tedy ploché, zpravidla pískem pokryté mořské nebo jiné pobřežní koupaliště. Slovo samotné jsme přejali z francouzštiny plage, kde má stejný význam a do tohoto jazyka se dostalo z italštiny, kde spiaggia znamená úbočí, břeh. Tak naše nejběžnější představa plochého pobřeží pokryté pískem se nám začíná zvedat. Při ještě důkladnějším pátrání dospějeme až k tomu, že italské slovo má původ v pozdně latinském plagia, které je z řeckého plágios, příčný, šikmý.

Pro plochý břeh tedy užíváme slovo, které původně znamenalo šikmý, strmý. Tak to ale v jazyce chodí. Když si pak ale uvědomíme existenci a význam pojmu plagiát, tak to už je jiná písnička. Plagiát je dílo, kterým označujeme takové, které nevzniká tak říkajíc rovně, ale „šikmo“, křivo, zkrátka je to křivárna.

Je tedy víc než jisté, že plážo s pláží nebude mít společného vůbec nic. Všechno je tedy jinak, jak jsem uvedl již výše. Často, nejen v českém, ale i v jiných jazycích, vznikají takzvaná rýmovaná slova s ozvěnou. Lážo – plážo je klasický případ. Takto vzniklých slůvek máme v češtině mnoho, namátkou: cimprcampr, tik-tak, cikcak, techtle-mechtle, čurymury a kakyvlaky/rychlíky a osobáky.  

Co říci závěrem. Myslíte si tedy, že celá ta slavná etymologie o původu a vývoji slov je nanic a je to jen takové obyčejné láry-fáry? Kdo ví! Láry to možná jsou, ale fáry to nebudou v žádném případě. To vám tady klidně i podepíšu. 

Inspirováno zdrojem: Zákulisí slov Michal Novotný


Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč