proč se fanouškům železnice říká šotouš

Šotouš se vyskytuje již ve středověku, jako přetvoření jinak běžnějšího šotka.

Další stopu nalezneme za první republiky u Voskovce a Wericha v jedné scénce o Nerovi, kde se říká: Nerouš, Nerouš to byl šotouš a z kontextu scény lze dovodit, že význam šotouš tehdy mohl odpovídat současnému výrazu šoumen.

V roce 1978 použil překladatel František Vrba slovo šotouš v překladu Tolkienovy knihy Hobit a výrazy goblin, hobgoblin a orc překládá jako skřet, rarach a šotouš.

O deset let později Patrik Ouředník ve svém Šmírbuchu jazyka českého uvádí šotouš coby synonymum pro homosexuála.
    
Dnes je ale všechno jinak!

Šotouš (někdy psáno též schotousch) je člověk, který má silnou zálibu nejčastěji v železniční, někdy i jiné hromadné dopravě a tato záliba dosahuje až intenzity úchylky. Pravděpodobně pochází z anglického slova shoot (střílet, udělat snímek). Nejdříve se fanoušci železnice označení šotouš bránili, neboť označení trochu zavánělo hanlivostí a bylo vnímáno spíš jako nadávka. Brzy se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem a fotografuje ji a tak nakonec asi od roku 2004 se šotouš změnilo v hrdé označení.

Okolnosti rozšíření slova šotouš ani bližší určení jeho původce nejsou obecně známy. Podle autorů stránek Posázavský pacifik vyšlo slovo na světlo v rozhovoru týdeníku Reflex s členy KHDK (Klub historie kolejové dopravy). Tento druh zábavy je znám po celém světě. V Anglosaských zemích je najdeme pod označením railfan nebo train-spotter.

Činnost šotoušů je dvojího druhu.

Původně se označení šotouš zejména používalo pro jejich fotografickou posedlost. Tito lidé si fotí své oblíbené dopravní prostředky, tratě, nádraží a další zařízení. Mnozí z nich své fotografie vystavují na různých specializovaných internetových stránkách, účastní se diskuzí, podílejí se na tvorbě zájmových publikací, atd. Někteří šotouši od fotografií očekávají vysokou kvalitu a za tímto účelem si pořizují tu nejdražší techniku.

Podobně zaměření a z většiny totožní jsou s nimi tzv. dráhaří (též projížděči). Jejichž zálibou je projet co nejvíce tratí, včetně tratí bez pravidelné veřejné dopravy, projít i zrušené tratě atd. a vše dokumentovat. Po zastavení vlaku se typicky na rozdíl od ostatních cestujících vydávají do okolí vlaku, aby jej i se stanicí zdokumentovali. Mnohdy číhají na atraktivních místech v krajině na průjezdy různých speciálních vlaků, oblíbeným motivem bývají mosty, skalní útvary, středověké hrady či úvratě. O víkendech a dovolených vyrážejí buď samostatně, nebo ve skupinách na takzvané šotoakce. Taktéž se často se svými fotoaparáty motají kolem významných železničních projektů.

Správný šotouš zná zpaměti značnou část jízdních řádů včetně jejich historie, typová označení lokomotiv i vozů a většinu stanic a zastávek a protože se kolem železnice neustále pohybuje, má utkvělou představu, že všemu rozumí. Je přímo posedlý dráhou a fotografuje na ní všechno možné i nemožné.

A je to kolikrát posedlost až už nemoc. A všimněte si - samej chlap. Samej šotouš. Jeden vedle druhýho. Akorát tam vpravo dole u kolejí je schotousch.

Četl jsem, jak po Perštejnských slavnostech byla zdevastovaná trať 251. Aby vše ladilo s parními lokomotivami, tak tato fotografující individua vylámala nové pískáčky i kříže na přejezdech. Vše co zavazelo v záběru.

I vypráví se, že nějaký šotouš žadonil v libereckém depu a dožadoval se jízdy na 556.0. Když se po několika telefonech nakonec dočkal, tak ten Štokr jel uhlím napřed. Údajně ten šotouš pošlapal ve vzteku celý lán borůvčího.

Díky šotoušům, kteří jsou nebezpeční sobě i širokému okolí, pakliže se vyskytnou v blízkosti dvou ocelových pásů spojených příčnými pásy dřevěnými nebo betonovými, už v podstatě není možné, aby vás nějaký fíra svezl na mašině, neboť takový šotouš cítí vnitřní potřebu zvěřejnit svůj zážitek s přesným číslem vlaku a datem a vystaví tak obětavého zaměstnance drah postihu.

Toto je „poděkování" všem šotoušům! Mně je to celkem jedno. Dělal jsem fíru 27 let.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč