proč silueta

Nevím proč, ale zahlédnete-li jenom siluetu, je v tom většinou něco záhadného. Jacob Simmons a jeho snoubenka Gentry Lee Sutherland se právě vrátili domů z bohoslužby, když Simmons uviděl na zemi účtenku z nákupního centra Walmart, ve kterém tři dny předtím nakupoval. Hned si všiml, že se na ní od doby, kdy ji spolu s nákupem přinesl domů, něco změnilo. Byla zbarvená došeda a na první pohled ho zaujala silueta obličeje, která mu až nápadně připomínaly portrét Ježíše Krista.

Zjevení siluety jim prý zodpovědělo otázku, která jim toho dne byla kladena na bohoslužbě. Farář se jich prý zeptal, zda by byli schopni poznat Boha, kdyby ho uviděli. Silně věřící pár teď tvrdí, že Boha rozeznal právě v záhadné účtence. Snoubenci vidí v záhadné účtence požehnání od Boha, o které se prý touží dělit s ostatními. “V obchodě mi řekli, že jde o naprosto obyčejnou účtenku, která se může takto zbarvit, jen pokud bychom ji dali nad oheň,“ tvrdí Simmons a popírá, že by s ní takovýmto způsobem manipuloval.

Můžeme této zprávě z okurkové sezóny věřit, nebo ji můžeme ignorovat. Konečně, kdo ví, kdo může věděl, nebo jen tušit, jak Bůh vypadá? Navíc silně pochybuji, že má vůbec nějakou lidskou tvář! Všiml jsem si ale slovníku, kterého zpráva využívá. Silueta je podle Slovníku spisovného jazyka stínový obraz, který podává plošný jednobarevný obrys předmětu, podoba viděná jen v obrysech. Při vyslovení slova silueta máme pocit, že se kolem jen mihne cosi záhadného, zamlženého, nejasného a o čemž se můžeme jen domnívat.

Přitom původ vzniku podstatného jména silueta je znám velmi dobře a je velice konkrétní. Byl to Francouz a jmenoval se Etienne de Silhouette (1709 až 1767). V roce 1759 se stal něčím, čemu se dnes říká ministr financí a jeho hlavní náplní byl výběr daní. A byl to úředníček snaživý, velice snaživý. Byl tak snaživý, že  razance jakou při výběru daní nasadil pobouřila kde koho, především však francouzskou šlechtu, takže byl krátce po svém ustavení odvolán. Jen se mihnul, jen trochu zasmrděl a v paměti jeho současníků zůstal po něm jen stín, jen něco nezřetelného, jen ta podoba jeho jména – jenom ta silueta.

Že vás právě něco napadlo? A proč myslíte, že jsem to psal?

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč