proč strýček Příhoda, pamatovat na Navrátila, stará Blažková a jiné

V jednom představení pražského divadla ABC se najednou objevil na scéně celý průvod truchlících pozůstalých po strýčku Příhodovi a každý položil ke katafalku něco. Tu kytku, tu bonboniéru, tu sochu, obraz, tedy všechno možné, všechno, co měli připraveno a schováno k jeho blížícím se narozeninám. Jak moudré tedy bylo schovat něco pro strýčka Příhodu.

Pro strýčka Příhodu - všechno se může jednou hodit

Takhle velice humorně vzniklo rčení a není divu, že se ihned ujalo a rozšířilo. Jen pozor, aby nám strýček Příhoda neposloužil jen jako omluva k patologickému hromadění věcí.

Podobných obrazných postav si vytvořil lidový vtip pěknou řádku. Kdo by z nás nevěděl, že je vždy dobře pamatovat na Navrátila, nebo že není radno spoléhat na sliby, které se uskuteční až na svatého Jindy, nebo dokonce na svatého Nikdy. Tedy u nás se říkalo na svatého Dyndy. V řecké mytologii se uvádí, že je sv. Dyndy levou rukou sv. Ironic (což je patronka ironie). Již mnoho let sleduji kalendáře a fakt –  Dynda svátek ještě neměl. Snad se to jednou změní:

Až budou slepice nosit čepice,
až budou myši od koček dostávat vánočky,
až budou želvy závodit v běhu se lvy,
až budou hrušky růst na jedli, aby se veverky najedly,
až bude prase nosit cop a stromy hopsat hop, hop, hop,
až budou kapři zpívat árie o tom, jak poletí až do tramtárie,
až budou v létě Vánoce a ve dne tma a dneska bude jindy,
bude mít svátek svatý Dyndy.

Někdy se rčení týká jen osobního  jména. Není rozhodně příjemné hodit či honit Davida, to je dávit se, zvracet. Není proto divu. že smysl se zastírá a rčení není hned napoprvé srozumitelné. K takovým méně srozumitelným postavám našich rčení patří i stará Blažková, původně osoba bláhová, prostoduchá. Roztrubuje-li pak někdo jako velkou novinu zvěsti, které zná už i stará Blažková, nesmí se divit, že ho obyčejně odkazují – jen ať jde a poví to staré Blažkové!

Rčení, o kterých byla zatím řeč, více méně zastírala drsnou zkušenost pouhým žertovným náznakem. Avšak je i dost takových, kterých se k potrefeným nechovají nijak ohleduplně. Naopak! Co to například bývalo za ostudu, že některá děvčata nebrali mládenci do kola! To hned takové české děvče dostalo od zlých jazyků označení „tancovala“ s Koutovic Jankem nebo s Tondou Lavicových. Na Moravě zase se Stojanovým nebo Kútovým Janem. Ve východních Čechách, kde starým českým slovem se ostění u dveří nazývalo pratýsek či prapisko, připisují takové tanečnici do páru Honzu Prapiskova.

A proč se říká poradit se s Vaňkem? To si schovám pro nějakého toho strýčka Příhodu.

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další:  Proč