proč vašnosta

Toto slovo se dnes už ve vážně míněné řeči nepoužívá, ale někdy na přelomu 19. a 20. století bylo v módě. O samotném heslu vašnost, vašnosta uvádí slovník spisovného jazyka českého toto: 1. někdejší uctivý titul nebo oslovení osoby výše postavené, 2. poněkud zastarale, expresivně, zpravidla hanlivě dobře situovaný, usedlý muž, zpravidla omezený a domýšlivý.

Jak slova vašnost, vašnosti a vašnosta vznikla, je podle mého názoru skutečně zajímavé. Jde totiž o zkratku, o výraz vzniklý vlastně zkomolením a rychlou výslovností. Oslovení vašnosti je zkrácenina původních slovních spojení Vaše Milosti nebo Vaše Jasnosti, která se užívala jako oslovení výše postavených osob, šlechticů, eventuálně duchovních. Podobně ostatně vznikla i slova milostpaní, to z původního milostivá paní, a jemnostpán, který nemá nic společného s jemností, ale je zkrácením původního „jeho milost pán.“

Lidé s vytříbeným jazykovým vkusem proti oslovení vašnosto v době jeho největší slávy vystupovali, ironizovali ho, ale nebylo to nic platné. A pak najednou z řeči zmizelo jako sfouknutý plamen svíčky. Tak to s jazykovými módami chodí. Kolikrát se zdají nevykořenitelné, a pak jsou najednou pryč. Moc bych si přál, aby stejně tak dopadly a skončily ty některé módní současné vsuvky jako: V podstatě, to je húúústý, přesně tak, to snad ani není pravda, to zní fakt dobře, to nedám! a mnohé familiárnosti jako hoďka, dovča, Gabča, Monča a podobné. Že přeháním? Ani ne. Vzpomínám si ještě docela živě na to, jak v 60tých letech minulého století se hezké dívce neřeklo jinak než "koňa". Řekli byste to dneska? "Koňa"! Ošklivé že? A kdo tento módní termín nepoužil, ten nebyl in a byl dokonce vyloučen z kolektivu. To je konina co? Je, ale bohužel také pravda, jak by mně potvrdili moji vrstevníci. Tak naschle!

Inspirováno zdrojem: Zákulisí slov Michal Novotný


Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč